S hudbou jsem začínal v dětských letech (6let), kdy moji rodiče mne takzvaně „dali“ na housle do Lidové školy umění v Praze 8. Vydržel jsem to 4 roky, bránil jsem se co to šlo, kromě jiného i z důvodu, že jsem chodil na trénink hokejové oddílu s houslemi v ruce. V 10 letech jsem dokázal uhrát kompromis, s houslemi jsem seknul a začal chodit na soukromé hodiny kytary, tam mne udrželi další 2 roky. Ačkoliv jsem byl průměrný školní student, hudební výsledky byly většinou katastrofální. Tím se se zdálo, že moje hudební zkušenosti skončily.
V 15 letech jsem skončil s hokejem a nastalo prázdno. Množství volného času, nuda, se mi staly motorem mého dalšího činění. Na jednom lyžařském kurzu jsem si všiml, že nějaká dívka hraje na kytaru a líbilo se to mně i ostatním. Rozhodl jsem se, že budu lidem také hrát na kytaru. Přijel jsem domů a začal jsem hrát. Našel zpěvníky z táborů, sestře sebral její zpěvník. Hrál jsem pořád, veškerý volný čas, mnoho hodin denně, připojil harmoniku, zažíval mnoho slepých uliček, nebylo učitele, základy byly velmi chatrné, ale lepší něco než nic. Oblíbil jsem si folkové skupiny, Kamelot , Žalman a spol. Nezmaři, Jarka Nohavicu, časem i Rolling Stones Boba Dylana a tak. Snažil se naučit vše to co hrají, tak jak to hrají. Zničené kazetové pásky, magnetofony, tisíce startů, stop, zjistit uchem co jak hrát, zjištění akordů. Měl jsem touhu naučené prodat, začal jsem hrát na vandrech, v hospodách, na vodě s kamarády. Toužil jsem stát se členem nějaké hudební skupiny, ale z určitých důvodů se to nedařilo, ani mi osud nikoho nepřihrál. S pracovním a rodinným životem se tyto touhy pozastavily, byly jiné priority. V zaměstnání jsem se seznámil s Pepou (kontrabas) a s ostatními kolegy jsme pravidelně hráli na firemních hospodských akcí, které pro mne byly vždy vyvrcholením mé hudební sezóny. Jak děti odrůstaly a moje rodinné povinnosti se zmenšovaly, vrátil jsem se k myšlence hrát s někým písně, které mám rád a třeba nejsou úplně hospodského typu. A objevil jsem jednou na koledách Vláďu s houslemi. Zeptal jsem se ho, jestli by nešel někdy si zahrát do kaple v Berouně. No a jak to bylo dál se píše v historii skupiny……
Během Covidové doby jsem si koupil 5-ti strunné banjo, a naučil se základy hry. Nástroj je to ale těžký, nejen hmotnostně J. Občas se s ním snažím zpestřit naše vystupování s Mlhou.
S kytaristou Filipem občas podnikáme busking v Berounských kamenných branách, přinášející nevšední zážitky a sdílení naší radosti z hudby s okolím…..